|
Fotogalerie
školní rok 2011/2012
 Lyžařský výcvik tercie A 2011
Dne 12.12.2011 jsem se vydali s panem profesorem Štumpfem a panem profesorem Hervertem a panem Janem Předotou na lyžařský zájezd do Rejdic poblíž Kořenova. K naší chatě Panorama jsme dorazili s velkým nadšením ze zasněžené krajiny. Po rozdělení pokojů a následovném ubytování jsme se nemohli dočkat až vyrazíme na svah a užijeme si první jízdu na sněhu v letošním roce, počasí nám doopravdy přálo celých 5 dní jsme měli krásně.
Ubytování se nám také moc líbilo, každý den na nás v pod večer čekal vědomostní test, kdo zvítězil dostal zasloužené ceny od našeho hlavního sponzora Jana Předoty. Poslední dva dny kdo chtěl mohl ježdění na svahu proložit turistikou, procházkou s panem Hervertem, okolí Rejdic je krásné, zasněžená krajina se nám všem velmi zalíbila, avšak po 5ti denním zájezdu jsme byli zcela vyčerpaní. Poslední večer už bylo připravené vyhodnocení všech vědomostních soutěží a nejúspěšnějším řešitelem se stal Adam Froněk, na druhém a třetím místě se stejným počtem bodů se umístily Kristýna Kohoutová a Zuzana Kolací pak už následovala diskotéka, kterou jsem si všichni užili podle svého. Nejlepším tanečníkem večera byl zvolen pan Hervert. Poslední den jsem sice byli zklamaní, že nám zájezd tak rychle utekl, ale i tak jsme byli všichni velice rádi a nikdo z nás nelitoval, že jsem tento výcvik absolvovali. Moc děkujeme všem zúčastněným kantorům a panu Předotovi za to, že měli pevné nervy a za skvělý program, který nám po celou dobu výcviku vymýšlel.
Zuzana Kolací Tercie A
Třídní výlet na Máchovo jezero
Dne 3.10.2011 jsme se vydali na výlet s naším třídním profesorem Bedřichem Štumpfem a panem profesorem Vilibaldem Hervertem. Ráno jsme se sešli na nádraží v Říčanech a vydali jsme se směrem Staré Splavy. Po ubytování v našich chatkách jsme byli seznámeni s pokyny pana vedoucího. Nemohli jsme se dočkat, až půjdeme na procházku okolo Máchova jezera. Poté jsme se rozhodli, že se půjdeme projet na šlapadlech. Byl to krásný zážitek. Sluníčko svítilo a my si užívali spoustu krásných chvil s našimi kamarády. Večer už na nás čekalo opékání buřtů.
Druhý den jsme měli v plánu výlet na Bezděz a pak na oběd do Doks. Z výletu na Bezděz jsme nebyli moc nadšeni, kvůli tříkilometrové cestě do kopce. Vyučující nám vyšli vstříc, a tak vymysleli náhradní plán… Vydali jsme se do lanového centra do Doks. Když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že mají zavřeno. Naši pedagogové si ale umí poradit v každé situaci, a tak naplánovali zábavný program, který spočíval ve třech disciplínách - turnaj v přehazované, pantomima, vědomostní soutěž. Kdo vyhrál, čekala ho příjemná odměna.
Poslední den nás čekal úklid chatek a rozloučení se se Starými Splavy. Cílem tohoto výletu bylo zlepšit situaci kolektivu v naší třídě, což se povedlo. Tento výlet byl velice příjemný a všichni se těšíme na další třídní výlet. Jménem celé třídy bych chtěla poděkovat oběma pánům profesorům za to,že s námi výlet podnikli, a za to,že s námi měli trpělivost.
Zuzana Kolací, tercie A
 .jpg)
Francie – Port Grimaud 23.9.2011 – 1.10.2011
Celé prázdniny jsme se my, studenti Masarykova klasického gymnázia, těšili na devítidenní pobyt ve Francii. Cesta autobusem byla dlouhá, krátili jsme si čas sledováním filmů, posloucháním písniček anebo povídáním si se svými kamarády. Do kempu v městečku s přístavem PORT GRIMAUD jsme dorazili asi tak v 11 hodin druhého dne. Po ubytování v mobilhomech jsme se všichni těšili na moře. Samozřejmě nás nezklamalo. Moře bylo úžasné, sluníčko svítilo, nic nám nechybělo... Kdo chtěl mohl jet lodičkou po kanálech v přístavu. Pokud můžeme říct, kdo nejel udělal velkou chybu, protože to bylo krásné. Na večeři jsme chodili do české restaurace. Po večeři jsme měli volno. Nakonec následovala večerka, která byla v 10 hodin.
Třetí den nás čekal celodenní výlet podél kaňonu VERDON. Cesta byla klikatá v autobuse se některým dělalo špatně, ale stálo to za to. Udělali jsme zastávku na oběd v MOUSTIERS – STE - MARIE ve vesničce v rokli, která je známá výrobou keramiky. Měli jsme v plánu zapůjčit si šlapadla a projet se po řece Verdon, ale počasí nám bohužel nepřálo. Kvůli náhlému dešti jsme se rozhodli k návratu do kempu.
Čtvrtý den jsme si udělali čas na krátký výlet vláčkem do města, po zbytek dne jsme byli u moře. Pátý dne jsme jeli do města SAINT TROPEZ, kde jsme měli možnost nákupů na trzích, ale i v obchodech. Proslulou četnickou stanici jsme také navštívili. Na tento výlet jsme jeli lodí. Další den jsme měli celodenní výlet.... a to do oblasti MARSEILLE. Když jsme tam dojeli, rozdělili jsme se na dvě skupiny. První skupina se jela podívat na ostrov IFF s pevností známou Hrabě Monte Christo a ta druhá měla možnost se projet vláčkem po MARSEILLE až na Notre Dame de la Garde.
Sedmý den poslední a řekla bych i nejnáročnější celodenní výlet byl do několika míst. První z těchto míst bylo středisko NICE, kde jsme mohli vidět například Baziliku sv. Reparáty. Jako další jsme navštívili vesnici EZE "vesnice na bidýlku" - kde jsme navštívili známou parfumérii. Poslední zastávka byla MONAKO - MONTE CARLO.
Pobyt nám rychle utekl. Myslíme, že tento výlet byl velmi povedený a těšíme se na další návštěvu Azurového pobřeží.
Zuzana Kolací a Lucie Ouřadová , tercie A
    
SEKUNDA B – VODÁCKÝ VÝLET – LUŽNICE 2011
Od 14. do 17. září jsme se vydali splout část řeky Lužnice a Nežárky. Vyjížděli jsme z Majdaleny a přes Mláku a Hamr dopluli do Veselí nad Lužnicí. Už v Majdaleně jsme kempovali úplně sami a ani noční teploty okolo 5 stupňů nás neodradili. Přes den bylo krásné počasí, řeka úplně volná, vody akorát. Dokonce na Jemčině došlo i na dobrovolné koupání. Myslím, že jsme si výlet užili a všichni sekundánští námořníci zaslouží velkou pochvalu za šikovnost, kamarádství a sportovního ducha :-))
AHOJ na další vodě
školní rok 2010/2011
Rakousko 2010/2011
Každý rok, když nás opustí sluneční paprsky a teploměr začne ukazovat stále nižší hodnoty, začne nám pomalu, ale jistě docházet, že chtě nechtě budeme muset minisukně a tílka vyměnit za zimní bundy a dlouhé kalhoty. Někdo tuhle změnu přijímá jen s pramalým nadšením a vidí v ní pouze povinnost nekonečného odhazování sněhu před domem, zmrzlé ruce a dívky zbytečnou námahu s úpravou účesu. Ale my, studenti Masarykova klasického gymnázia, jsme už s první spadlou vločkou odpočítávali dny, kdy opět odjedeme na místo, kde každý z nás zapomíná na všední problémy a nechá se unášet tou pravou „Alpskou zimou“, do Rakouska.
Každý z nás rád stráví týden s rodiči u moře nebo na chatě, ale po pravdě řečeno, všechny nás také napadla představa „týdne pryč, týdne se skvělou partou lidí, týdne lyžování a nekončící pohody“ a tenhle náš vysněný týden za to opravdu stál. Hezké počasí se nám první dny vyhýbalo obloukem. Někdo se proto „usídlil“ v restauraci a vychutnával si skvělý rakouský germknödel, u čehož procvičoval němčinu. Ty nejvytrvalejší lyžaře ale ani vítr a nový sníh neodradil od hodin strávených na lyžích.
Nikdo z nás nepropadal špatné náladě a smích nás provázel ve dne v noci. Na starost si nás vzali nejen naši dva skvělí profesoři. Panu profesoru Rudovi bych chtěla poděkovat za bezproblémovou organizaci zájezdu, stejně jako vždy usměvavé majitelce CK Panter, která nás na cestách doprovází každým rokem. Tentokrát však patří můj dík i skvělému instruktorskému týmu, panu profesoru Rezlerovi a především naší nové paní ředitelce, která nám umožnila týden, ze kterého si s jistotou všichni odnášíme nepřeberné množství zážitků a vzpomínek.
Tereza Ouřadová, Sexta
.jpg)  
Francie 2010
Naše gymnázium nám letos opět umožnilo navštívit a poznat novou zemi. Tentokrát jsme byli ve Francii. Zde jsme obdivovali hlavně krásy světoznámé metropole na Seině - která je proslulá svou elegancí a luxusem – Paříže.
Po nočním přejezdu Německem jsme konečně mohli říct své první ,,Ahoj´´ prosluněné Paříži. Celý den jsme chodili po historických monumentech, jako je například gotická katedrála Notre – Dame, proslulá obrazárna Louvre nebo samotný symbol Paříže Eifellova věž .
Večer, ač unavení, jsme dojeli na hotel, nacházející se v jedné z nejrušnějších částí Paříže, Montmartre. Program následujících dní byl obdobný. Mimo posledních dvou dnů, které jsme využili k návštěvě Disneylandu a zámků na Loiře.
Náš pobyt se blížil ke konci a my odjížděli s krásnými zážitky a vírou, že snad příští rok ...
Velkým hříchem by bylo nepoděkovat paní profesorce Laštovkové a panu profesoru Hervertovi, díky nimž jsme prožili krásný a nezapomenutelný týden.
Eva Stoupencová, Lenka Krchová a Dominika Doubová - kvarta MKG
ANGLIE 2010
Přemýšlela jsem o sobě, o naší škole a hlavně o tom, jak jsem se za poslední rok zlepšila v angličtině. A pak jsem se doslechla, že naše škola opět pořádá zájezd do Anglie. Samozřejmě jsem se hned přihlásila a teď mohu dodat, že toho nelituji. Byla to pro mne jedinečná možnost, jak mé vědomosti použít v praxi. Každý rok si naši profesoři vybírají jiné destinace. To znamená poznat nová místa, nové lidi, novou kulturu… nový život. A kdo z vás by tohle nechtěl?
Cesta byla dlouhá, to ano, ale abychom měli dost energie na přístí den, přespali jsme ve Francii a až ráno jsme pokračovali plavbou přes La Manche. Troufám si dokonce říct, že první den byl pro nás jedním z těch nejhezčích, co jsme v Anglii zažili. Deštníky jsme mohli vyměnit za sluneční brýle, tak nádherné tam bylo celý týden počasí. K tomu se přidala krásná krajina s hradem v Doveru tyčícím se nad mořem a později světoznámá megalitická památka - Stonehenge. Ve Stonehenge jsem byla již dvakrát, ale ani tak mě nepřestává udivovat. Obrovské kameny vtyčené pouze lidskou rukou jakoby vám dávaly energii a vzbuzovaly ve vás něco tajemného. Dívate se okolo sebe a vidíte krásnou krajinu, pobíhající ovce a tento megalitický komplex. Jak bych to jen shrnula jedním slovem…? Už vím, nádhera, to je to správné slovo. Poslední místo, které na nás čekalo před ubytováním do rodin, byl Bath. Krásné město, proslavené svými lázněmi, dlouhou historií a samozřejmě také tím, že se jím často inspirovala jedna z nejslavnějších anglických spisovatelek, Jane Austenová.
Po prohlídce města jsme se vydali na cestu do Exeteru. Do města, ve kterém jsme měli bydlet a chodit do školy. Musela jsem se usmívat, když se kolem mně motaly děti z obou prim a naříkaly, jaký mají strach. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem tam poprvé stála já a čekala, než přijde má rodina. Je to vzrušující pocit. Nevíte, jestli budete mít starší či mladší rodinu, psa nebo kočku, netušíte, kolik budou mít dětí a hlavně… netušíte, co dostanete k večeři. Přeci jen, anglická kuchyně je velice specifická svými, pro nás poněkud neobvyklými, kombinacemi. Rodiny ale byly skvělé, a i když se některé děti ještě před nimi ostýchaly mluvit nebo jen o něco požádat, postupem času se vše zlepšovalo. Například já bych se nejraději s touto svou „druhou rodinou“ vůbec nerozloučila. K tomu všemu nám pomáhala anglická škola, kde jsme měli za úkol anglickou konverzaci nebo různá jednoduchá cvičení.
Nemohu napsat vše, co nás v Anglii potkalo a na co bezpochyby nikdo z nás nezapomene, ale je tu ještě několik věcí, které zmínit rozhodně musím. Celý den jsme strávili v Londýně, ve městě mody, historie, královské rodiny a doubledeckerů. Rozdělili jsme se do několika skupin, protože někteří z nás už v Londýně byli. Má skupina se vydala do Britského muzea a na zřejmě nejslavnější londýnskou ulici, Oxford Street. Vyzkoušeli jsme si také londýnské metro, které nás přivezlo až na další světoznámé místo – Greenwich. Ale abych řekla pravdu, mě Londýn nenadchl. Ano, najdete tu všechno, co hledáte, od památek, přes restaurace až po divadla. Ale já si z Anglie vezu jinou vzpomínku. Dartmoor a hrad Tintagel mi navždy uvízly v paměti. Je tu možná neúrodná krajina, žlutavé kopce a skály, ale když se zastavíte, zavřete oči, nedechnete se a pak oči znovu otevřete, pochopíte, co tou vzpomínkou míním. Všechno jako by se zastavilo, okolo vás je jen krásná krajina, ptáci a stáda polodivokých poníků. Neuvěřitelný pocit. Tohle bylo to, co jsem si v Anglii zamilovala já, ale každý si tu našel něco jiného, svou vlastní vzpomínku. A proto by každý z nás tyto čtyři tisíce ujetých kilometrů rád vrátil zpět.
Tereza Ouřadová, Kvinta A.
školní rok 2009/2010 a starší
Azurové pobřeží 2009
Kdysi dávno nazval Jean Aicard,francouzský básník jižní pobřeží Francie pobřežím Azurovým. Miloval tyto stovky kilometrů lemované azurově modrým mořem. I my jsme ho teď díky naší škole dokonale poznali a zamilovali si je. V rámci výuky jazyků totiž pořádáme zájezdy do ciziny. Pro letošní rok se francouzštináři,mezi které patřím i já,vydali právě na Azurové pobřeží do malého městečka Port Grimaud.
Ubytováni jsme byli v kempu,kde se zabavil každý z nás. Kdo si chtěl koupit něco dobrého na zub, měl nedaleko obchod i pekárnu;sportovci si mohli kdykoli zajít na hřiště nebo na tenisové kurty,profesoři si užívali večerní posezení s hudebním představením,ale všichni jsme s nadšením „chytali bronz“ na pláži s výhedem přímo na St.Tropez.
Abychom se procvičili ve francouzštině,zorganizovala pro nás paní profesorka tři celodenní výlety. Na první z nich jsme si přivstali a už z autobusů nás oslňoval východ slunce nad městečkem Saint Maxim,bylo to cestou do Monaca,země casin,drahých aut a Formule 1. Dalším z nich byla Marseille,druhé největší město Francie. Někdo z nás „procestoval“ zejména nákupní zonu a ostatní nadšenci odjeli lodí na pevnost If,důvěrně známou z Dumasova románu Hrabě Monte Christo. Na posledním výletě jsme se naopak vydali za přírodou. Přes město Draguignn,ke kterému se poutá pověst o drakovi a kde leží památník padlým americkým vojákům,jsme dojeli až do Verdonu,druhého největšího kaňonu světa.Vykoupali jsme se v jezeře Svatého Kříže,kde nás příroda upoutala jako z filmu „Útěk do divočiny“.
Celých deset dní jsme si náležitě užili,jak u moře,tak na návštěvě památek nebo na trzích plných francouzských sýrů,oliv,salámů,nejlepšího ovoce i zeleniny. Už teď se těším na příští rok až ve Francii navštívím FNAC,francouzský obchod s knihami,hudbou atd.,který mi tentokrát unikl.
Tereza Ouřadová, Kvinta A, MKG
EXPEDICE 4P
V druhé polovině října 2008 se studenti primy zúčastnili pobytového výukového programu zaměřeného na environmentální výchovu. Program organizuje Podblanické ekocentrum ve Vlašimi a jeho smyslem je především formování kladných postojů studentů k životnímu prostředí s tím, že si studenti sami či ve skupinách vyzkouší řešit konkrétní problémy související s touto problematikou.
Protože je kurz zaměřen také na spolupráci ve skupině, využili jsme této akce zároveň jako jakéhosi seznamovacího pobytu.
Pod vedením tajemného muže z Blaníku jsme plnili různé úkoly, jejichž cílem bylo hlavně samostatné zkoumání a samostatné přemýšlení o problému. Prováděli jsme například průzkum v supermarketech o původu zboží, zkoumali, čím vším musí projít tatranka, než se dostane na prodejní pulty, ujasňovali si v jakém vlastně vztahu je člověk a zvířata, která využívá. Simulační hry nás uváděli do situací, kdy skutečně záleží na našem rozhodnutí. A samozřejmě jsme hráli spoustu her v přírodě zaměřených právě na týmovou spolupráci a porozumění ve skupině.
L. Skala
    
HORY RAKOUSKO 2008/2009
Mohli bychom dennodenně vysedávat v lavicích a poslouchat o francouzských králích, Londýně nebo rakouských horách, ale přiznejme si, bylo by to všední a tak trochu nudné. Proto pro nás naše škola zařizuje zájezdy do Francie, Velké Británie nebo právě do Rakouska. Za tento týdenní pobyt jsme opravdu rádi. Ne proto, že jsme se ulili ze školy, ale proto, že tam vládla výborná nálada jak mezi námi studenty, tak i naším oblíbeným dozorem. Samozřejmě jsme si skvěle zalyžovali. O ten pocit, kdy vystoupíte z lanovky, kolem sebe vidíte obrovské, zasněžené vrcholky Alp a za nimi zářící slunce, o ten by nikdo neměl přijít.
Budíček, snídaně, pár hodin lyžování v obrovském komplexu Lachtal, výborná gulášovka naší paní kuchařky a večer s mariášem a skvělou partou lidí, tak vypadaly naše dny. Není proto divu, že se nám i přes nejednu modřinu z pádů na sjezdovce nechtělo vůbec domů. Teď už se opět všichni těšíme na příští zimu, kdy se snad již poněkolikáté vrátíme do nám známého rakouského městečka.
Tereza Ouřadová, kvarta A, MKG
 V příloze deníku MF DNES - ONA DNES bylo zveřejněno 1. září 2008 interview s nejmladší českou prorektorkou Anglo-americké vysoké školy v Praze Dr. Hanou Vidrmanovou. Jako svůj vzor jí mohou přijímat studentky a studenti Masarykova klasického gymnázia, neboť studovala na naší škole a v roce 2000 tu úspěšně odmaturovala. Její výroky jsou inspirativní:
„Zkusit a případně neuspět je lepší než odmítnout šanci a pak si to vyčítat“,
„Když člověk hodně chce a věří si, může dosáhnout třeba až na hvězdy“
http://ona.idnes.cz/muzi-si-nekdy-moc-dovoluji-tvrdi-slecna-prorektorka-f9g-/ona_ony.asp?c=A080901_113319_ona_ony_ves
SETKÁNÍ S LITERATUROU NA LETOHRÁDKU HVĚZDA
Toužíte blíže poznat velikány české literatury? Dozvědět se více o dílech, která je prezentují i zajímavosti z jejich osobního života?
Vydejte se se mnou na výstavu Literatura bez hranic v renesančním letohrádku Hvězda, kterou jsem navštívila 4.9.2009.
Upravená obora okolo architektonického skvostu, letohrádku Hvězda, je ideálním místem k relaxaci, odpočinku od ruchu velkoměsta a k naladění se na následující prohlídku přízemí.
Tam nalezneme stálou výstavu vyprávějící dějiny stavby od samého počátku. Hvězda je symbolem lásky Ferdinanda Tyrolského ke své ženě a zároveň paradoxně svědkem pozdějších válek, při kterých sloužila jako základna.
Nyní už ale stoupáme po původním schodišti do prvního patra, abychom zjistili něco nového o Jaroslavu Haškovi, Karlu Čapkovi, Jaroslavu Seifertovi, Bohumilu Hrabalovi či Václavu Havlovi.
Co nacházíme? Spisovatele tak, jak je neznáme. Spisovatele pod jiným světlem, pod novým zorným úhlem. Každý autor má svoji vyhrazenou místnost. Kromě tabule s uceleným životopisem je místnost doplněna o řadu fotografií, úryvků z proslovů či děl, citátů, veselých i smutných historek a také postřehů autorových přátel. Nechybí ani možnost nasadit si sluchátka a nechat se unášet autorovou knihou, která je čtena a přehrávána do našich uší. Raritou je přesná imitace Čapkova pracovního stolu s fotografií O. Scheinpflugové, cigaretou a rozepsanými listy.
Výstavu mohu každému vřele doporučit.
Lucie Brandtlová, oktáva MKG
ANGLIE A SKOTSKO - ČERVEN 2009
V červnu jsme s našimi studenty vyrazili za poznáním a výukou angličtiny do hlavního města Skotska, krásného a slavného Edinburghu.
Po dlouhé jízdě Německem, Belgií a Francií a krátké plavbě přes kanál La Manche jsme zastavili u mohutného hradu v Doveru tyčícího se nad přístavem.
Pokračovali jsme dále na sever a téměř celý den strávili ve slavném univerzitním městě Cambridge. Nejen krása historických kolejí, ve kterých dodnes probíhá výuka, ale i uvolněná atmosféra města za krásného slunečného dne, kdy parky byly plné studujících nebo už úspěšné složení zkoušek slavících studentů, příjemně zapůsobila na nás na všechny.Ti z nás, kteří se zajímají o dějiny letectví, zamířili do nedalekého leteckého muzea v Duxfordu.
Po noclehu v Doncasteru jsme se zastavili v římské pevnosti Verovicium, která je dnes jednou z nejzachovalejší části slavného Hadriánova valu ze začátku 2.stol. n. l.Pokračovali jsme dál na sever a prohlédli si mohutný hrad rodu Percyů Alnwick, kde se nejvíce líbila expozice věnovaná životu středověkého rytíře.
Překročili jsme hranice Skotska a k večeru dojeli do Edinburghu, kde si naše studenty rozebraly jejich skotské rodiny, které byly v drtivé většině k našim dětem velmi přátelské a vstřícné.
Následující den začala výuka v pěkných a moderních prostorách technické vysoké školy Telford Colege.Až na malé zmatky s rezervací našich učeben proběhly čtyři dopolední výukové bloky v pohodové a uvolněné atmosféře.
Odpoledne byla vyhrazena výletům po blízkém okolí. Během nich jsme se podívali do nejstarší skotské palírny Glenturret, pro naše studenty samozřejmě bez ochutnávky. Prošli se historickým centrem půvabného Perthu, které bylo ve středověku na čas hlavním městem Skotska. Navštívili jsme krásné sídlo Abbotsford, kde prožil 20 posledních let svého života Walter Scott. Mezi romantickými ruinami klášterů Melrose a Jedburg jsme zavzpomínali na časy středověkých válek Skotů a Angličanů. V pálaci Linlithgow si ukázali místo, kde se roku 1542 narodila nejznámější skotská královna Marie Stuartovna. Od hradu Balckness jsme se kochali výhledem na zátoku řeky Forth a na slavné edinburské mosty. Nedaleko toho železničního jsme navštívili podmořský svět Deep Sea World.
Na závěr nesměla chybět ani prohlídka samotného Edinburghu. Navštívili jsme zde edinburský hrad a zde si prohlédli korunovační klenoty i korunovační kámen Stone of Destiny. Prošli jsme se po třídě Royal Mile, okolo které se nachází nejvíce historicky významných staveb. Vyprávěli jsme si o náboženském reformátoru Johnu Knoxovi i o mnoha dalších osobnostech spojených s Edinburghem. Na závěr zbyl čas i na nakupování na Princess Street a na zastávku u královského sídla Holyrood Palace a u nového skotského parlamentu.
Se zapadajícím sluncem jsme opustili město a vydali se na jih směrem k Londýnu.
Poslední den před cestou domů jsme strávili v metropoli Britských ostrovů. Za krásného počasí jsme se kochali výhledy na Westminster ze slavného vyhlídkového kola London Eye, před Buckinghamským palácem jsme si fotili uniformy královniny gardy, na Trafalgaru stáli v samém středu Londýna, v Soho ochutnávali speciality z celého světa, u katedrály Sv. Pavla obdivovali její mohutnou kupoli a u Toweru si připomněli mnoho významných mužů a žen, kteří byli za jeho zdmi popraveni. Prohlídku Londýna jsme zcela vyčerpáni zakončili nedaleko Královské observatoře v Greenwichi, kterou prochází nultý poledník. Zbývala už jen plavba z Doveru do Calais a jízda domů.
Tato cesta určitě trochu pomohla našim studentům k lepšímu zvládnutí anglického jazyka, ale i k bližšímu poznání lidí, míst a událostí, o kterých si ve školních lavicích pouze povídáme. Její úspěšný průběh nám dal chuť do příprav cest dalších.
Tomáš Rezler
NÁŠ VÝLET DO NEW YORKU
Díky vstřícnosti naší paní ředitelky jsme mohli již po třetí navštívit město snů - New York. Po příjemném letu nás NY vítal v plné nádheře zalitý jarním sluncem, které nás provázelo celý následující týden. Večer po příletu jsme navštívili rozzářenou Metropolitní operu, novou krásně osvětlenou rampu na Times Square a dech se nám tajil nad obrovskými mrakodrapy, které v noci vypadaly ještě vyšší a působivější než ve dne. Druhý den nás oslnila majestátná socha Svobody, která vítá všechny lidi bez rozdílu již po dlouhá desetiletí. Měli jsme možnost navštívit bezvadně vybavená NY muzea, ve kterých jsme se zamýšleli nad záhadou početí člověka až po záhadu stvoření Vesmíru. Byli jsme uneseni bohatstvím Rockeferova centra, které Američani tak rádi ukazují ve svých filmech. Zvláštní a působivou atmosféru má Ground Zero místo, kde stály budovy Word Trade Centra. Samozřejmě nesmím opomenout lákadlo pro děvčata - Fifth Avenue na jejímž konci se nachází největší Dům hraček na světě. Díky nádhernému počasí jsme si vychutnali procházku Central Parkem, kde na místě skonu Johna Lenona probíhal pietní konzert ve velmi příjemné, uvolněné, jarní atmosféře. A což teprve pohled z Empire State Building ve vlahém podvečeru jsme měli celý, barevný NY pod sebou. Velmi zajímavý byl i výlet do Washingtonu, který začal prohlídkou Kapitolu a návštěvou zasedání kongresu, pokračoval procházkou rozkvetlým Wash. směrem k Obelisku, krátkým pobytem před Bílým domem s nadějí, že uvidíme člověka v současné době tak populárního napříč všemi vyznáními a kontinenty. Náš den končil na Arlingtonském hřbitově, kde jsme se mohli poklonit památce bratrů Kennedyových, ale i tisícům neznámých vojáků, kteří tu odpočívají v klidu a míru. A pak zpátky do NY a poslední jízda metrem do Harlemu, tolik obávané čtvrti, která nás vítala obchody přeplněnými zbožím za nízkou cenu. A hurá na letiště a domů plní nezapomenutelných zážitků a dojmů.
Marie Bimková
ZE STUDENTA UČITELEM
Jsem studentkou čtvrtého ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jak je zvykem, právě ve čtvrtém ročníku si jako budoucí učitelé musíme projít první “zatěžkávací“ praktickou zkouškou – měsíční souvislou praxí na základních školách.
Pokud je v našich silách, můžeme si školu, kde praxi odchodíme, vybrat sami. Čehož jsem využila i já. Předběžně jsme věděli, že si můžeme praxi splnit i na víceletých gymnáziích, takže má volba byla jasná.
Bez zaváhání jsem poprosila paní ředitelku Masarykova klasického gymnázia, kde jsem strávila coby student sedm dlouhých a krásných let, zda by se mě ujali její profesoři a umožnili mi praxi splnit právě zde.
Téměř okamžitě mi vedení školy praxi odsouhlasilo a já se tak mohla v polovině dubna vydat na své první hodiny. Mou aprobací je dějepis a francouzština. Také díky výborným učitelům Masarykova gymnázia se staly tyto obory mou zálibou již během mých gymnazijních let.
Bylo zvláštní vracet se sem jako začínající učitel. Jednak proto, že jsem se setkala s mými bývalými profesory, kteří mi nakonec vyšli laskavě vstříc a kteří mi celý měsíc pomáhali, ale také proto, že jsem mezi prvními třídami učila i ty vyšší, ve kterých ještě stále trpělivě studovali někteří z mých dlouholetých kamarádů.
Jaký jsem měla pocit, když jsem stála sama před třídou? Abych pravdu řekla, tak neočekávaně dobrý. Měla jsem radost, že mě žáci trpělivě poslouchali (i když nejspíš proto, že jsem byla nová a vyčkávali, jak se projevím), a že mé výstupy nebrali fakultní učitelé jako nežádoucí narušení jejich stylu výuky. Naopak, ve výuce dějepisu i francouzštiny (vyučující Mgr. Marek Ruda, Mgr.Jiří Růžička, Mgr. Tomáš Rezler - dějepis a Mgr. Dana Novotná-francouzština) jsem měla volné pole působnosti. Jmenovaní trpělivě poslouchali můj výklad (někdy trpělivěji než studenti) a pomáhali mi s přípravou na výuku. Jejich profesionální a vstřícný přístup ke mně i ke studentům mě utvrdil v přesvědčení, že pokud učitel pracuje v dobrém kolektivu vedle kvalitních kolegů, má napůl vyhráno.
Vedle schopných učitelů a příjemného zázemí, kde jsem se zase po čtyřech letech cítila jako doma, musím zmínit samozřejmě i studenty, kteří mě velice mile překvapili. Bála jsem se, asi jako každý pedagog bez zkušeností, že mě nebudou brát jako autoritu. Nestalo se tak ani v jedné z mých hodin. Většinou se snažili spolupracovat a nejednou mě překvapili svým smyslem pro zodpovědnost a kladnou odezvou na můj výklad, který často odlehčovali vtipnými poznámkami a tím mi pomohli, abych se mezi nimi cítila dobře.
Praxí jsem prošla bez problémů a taky proto bych chtěla poděkovat paní ředitelce, celému učitelskému kolektivu i žákům za to, že jsem se mohla vrátit do školy, která mi před mnoha lety otevřela dveře. Dveře zůstaly otevřené a já doufám, že se na Masarykovo gymnázium budu moci s dobrými vzpomínkami vrátit zase za rok na druhé a poslední povinné praxi.
Kristýna Vondráčková (studentka 4. ročníku PedF UK v Praze)
STŘEDOVĚKÉ POSÁZAVÍ
Sekunda si letos prodloužila velikonoční prázdniny o den. Byl sice jenom jeden, ale o výletě se ve třídě vyprávělo ještě v pátek.
Poprvé jela celá třída na jednodenní výlet mimo Prahu s panem profesorem Růžičkou a paní profesorkou Růžičkovou. Naším cílem bylo středověké Posázaví.
Celý den jsme měli dost napilno. Nejprve jsme obešli a rozebrali obranné prvky hradu Český Šternberk. V Ratajích jsme poslouchali poutavý výklad pana profesora o středověkém městě s hradem Pirkenštejnem. Pak jsme se z autobusu vyřítili na zříceninu Talmberk, zklidnili jsme se na hřbitově v Úžici a prohlédli si místní kostel. Někomu už kručelo v břiše. I na tuto situaci byl pedagogický dozor připraven. Vybraná resturace pod Sázavským klášterem bohatě uspokojila všechny naše potřeby.
Vrchol celého výletu přišel po obědě. V Sázavském klášteře jsme udělali takový dojem na paní průvodkyni, že jsme měli nadstandartní prohlídku i výklad. Cestou domů jsme sice řešili, co nás čeká následující den ve škole, ale ani to myslím nenarušilo atmosféru celého výletu. Tak příště nás prý čeká Kutná Hora.
Lenka Krchová, sekunda MKG
  
  
Masarykovo klasické gymnázium Říčany na cestách
pro otevření klikněte na tento text...
Lanové centrum
Lanové centrum v severním cípu Libeňského ostrova v Praze 8 je malé sportovní středisko zaměřené na základní prvky horolezectví, které je součástí Domu dětí a mládeže.
Do Lanového centra se vypravily i dvě paralelní třídy z našeho gymnázia - prima A a prima B. Smyslem této akce bylo utužení kolektivu a sblížení se s druhou třídou, které se dnes často označuje také anglickým termínem "teambuilding".
Ráno jsme se tedy sešli před budovou nádraží v Říčanech s pány profesory Erbsem, Náprstkem a Hervertem. Vlakem jsme odjeli na Hlavní nádraží v Praze a šli jsme na metro, kterým jsme dojeli na zastávku Palmovku. Do Lanového centra jsme z ní došli pěšky.
Ve velké vytopené klubovně jsme se převlékli. Byli jsme rozděleni do dvou týmů. Skupina, která právě neabsolvovala hrátky na lanech, trávila čas nejrůznějšími sportovními aktivitami – fotbalem, házela létajícím talířem nebo hrála pétanque.
Předtím než jsme vylezli na lana, museli jsme na sebe nejdříve navléknout horolezecké popruhy a vyslechnout si pravidla bezpečného chování a lezení od dvou zkušených instruktorek. A pak už jsme mohli konečně lézt. Lanové dráhy zde byly nejrůznějších obtížností, od těch nejjednodušší, až po ty, které vyžadovali již nějakou horolezeckou zkušenost a velkou odvahu.
Lezli jsme například po laně, nad kterým byly provázky, a my jsme měli pomocí těch provázků přelézt na druhou stranu. Vypadalo to velmi jednoduše, ale když vylezete poprvé nahoru, máte strach, že spadnete a jistič vás neudrží. Naštěstí nikdo takhle nedopadl a žádná zranění nebyla. Bylo to také jistě vynikající spoluprací mezi námi.
Další překážkou byly schůdky vedle sebe anebo kus provazu do písmene U, pak kláda a pak zase provaz do písmene U. Tyto dvě překážky zdolali jen ti nejodvážnější. Byly tam také dvě horolezecké stěny, které si mnozí z nás s nadšením vyzkoušeli vylézt.
Když jsme se vyřádili na lanech, čekal nás ještě ohýnek a opékání buřtů.
Z výletu a „teambuildingu“ jsme byli unesení. Moc jsme si to užili a těšíme se, že si něco podobného brzy zopakujeme. Vždyť kde jinde si lze lépe dokázat, že se můžeme jeden na druhého spolehnout. Děkujeme
Text: Jana Rysková a Adam Pilous, Prima B
Foto: Dušan Erbs
   
Paříž - říjen 2008
Každý z nás v dětství o něčem snil, někdo o tom, jak z něj bude kosmonaut, a někdo o pohádkovém domě se spoustou sluhů, já snila o Paříži. Teď mi konečně naše škola umožnila se do tohoto krásného města podívat. Jako milovník umění, soch a obrazů jsem si zamilovala Louvre stejně jako spousta dalších mých spolužáků, kdo by také neobdivoval velikány jako Rembrandta, Vermeera nebo Van Gogha? Paříž je zkrátka městem pro každého, můžete tam vidět památky postavené za největších dob slávy Francie jako katedrály Notre Dame a Sacré-Coeur nebo nejslavnější symbol Paříže - Eiffelovu věž. Někteří z nás se rozhodli právě pro tyhle stovky schodů a nádherný výhled, jiní pro světoznámý Disneyland, ale všichni jsme obdivovali francouzské jídlo, jazyk, který jsme si mohli procvičit, vlastně asi celé tohle město. Doufám, že se do Paříže znovu společně vrátíme, a děkuji naší škole, protože díky ní se splnil nejeden sen.
Tereza Ouřadová, MKG
   
  
   
Berlín - červen 2008
V červnu se vybraní studenti německého jazyka septimy, sexty a kvinty MKG zúčastnili pětidenního jazykového a poznávacího pobytu Berlína. O jeho průběhu zpravují studenti z oktávy Monika Ďuríčková a Lukáš Hrubý.
Když jsme se pondělního rána 2. června všichni setkali u autobusu, byli jsme již plni nadšení a očekávání. Začínal totiž náš pětidenní výlet do Berlína. nejznámější berlínská zákoutí během naší okružní jízdy městem. Také jsme měli možnost zažít atmosféru, jaká panuje na Alexander Platzu, na místě, kde se schází mladí lidé.
Náš program skýtal pro každého něco zajímavého či zábavného. Pro jedny tu byla možnost návštěvy muzeí na muzejním ostrově, jiní chtěli vidět památky a moderní stavby, někteří učinili za dost nakupování v největším východoevropském obchodním centru KaDeWe či v moderních arkádách na Postupimském náměstí. Myslím si, že i obyčejná procházka večerním Berlínem nebo posezení v kavárně udělalo dojem na každého z nás a v neposlední řadě jsme zlepšili svoje jazykové dovednosti. Navštívili jsme takové památky jako (německého parlamentu) a také pozůstatky berlínské zdi.
Jeden den jsme si vyčlenili k návštěvě Postupimi. Prohlédli jsme si zámek Sans Souci, zámecké zahrady, čínský pavilonek a oranžerii. Štěstí nám přálo a počasí bylo téměř tropické, takže nám přišlo vhod, když jsme si mohli v parku ve stínu malinko spočinout. Během našeho berlínského pobytu jsme každé dopoledne docházeli na kurzy
němčiny, vedené dvěma německými profesorkami. Výuka probíhala v uvolněné náladě a vlastně se o vyučování, jaké známe z našich škol, vůbec nejednalo. V malých skupinkách jsme dělali nejrůznější úkoly a projekty, které vyžadovaly různé činnosti jako návštěvu muzea či procházku po berlínských čtvrtích. Tím jsme měli všichni možnost poznat, jak vypadá všední stránka Berlína a nejen jeho tvář nastavená turistům.
   
  
 
Garden party na MKG - červen 2008
Jistěže se všichni chtějí před tím, než se vydají za prázdninovými radovánkami, rozloučit se školním prostředím, kde během předcházejících deseti měsíců strávili většinu svého času!
Včetně „Hemelíkovy třídy“ ano, i my jsme se, toho roku jako sekundáni, zúčastnili tradiční zahradní slavnosti, jež skýtala pro ty, kteří to přišli, jak se říká „okouknout“ ,nejspíš velmi příjemnou podívanou. I přesto, že nebylo účastno tolik tříd, jak bychom očekávali podle reakcí kantorů, byla celá akce velmi podařená, zejména pokud jde o Sekundu 07/08. Její osazenstvo se většinou velmi pozitivně postavilo k úkolu připravit co nejlepší občerstvení, o čemž ostatně svědčí velmi krátká existence pochoutek, které se zde vyskytly, přičemž o vyprazdňování nádob s nimi se postarali nejen žáci, ale i velká část profesorského sboru. Inu, za celoroční huštění vědomostí do našich hlav si to, přiznejme, zasloužíme, ne?
Z vyšších ročníků se nám dostalo i vystoupení velice impozantní kapely, došlo i na tradiční tombolu, jejíž čísla si lidé kupovali z putujícího klobouku…
Takto se studenti MKG rozloučili s dalším rokem stráveným za školními lavicemi, velmi pozitivně , a to i přesto, že se GARDEN PARTY neúčastnilo příliš mnoho tříd, budou ti, kteří toho byli svědky, navždy vzpomínat na svůj úspěch a dokonce i na lavici, o jejíž čistotu se zasloužila sklenice mléka… (jen pro určité uši !)
Petra Fridrichová, Martin Hofmann - tercie
   
Studijní pobyt studentů MKG - Velká Británie 31.5.–8.6 2008 (WORTHING)
  
  
Tématická návštěva Prahy s tématem "Hanin kufřík"
.jpg) .jpg)  
   
  
  .jpg)
Studijní pobyt studentů MKG - Velká Británie 2.–10.června 2007 (SALISBURY)
  
  
Studijní pobyt žáků MKG ve Velké Británii
Minulý týden, přesněji od 31.5. do 8.6. 2008, navštívili studenti našeho gymnázia přístavní město Worthing na jihu Velké Británie. Cílem této cesty byla nejen prohlídka celé řady zajímavých míst, ale hlavně zdokonalení znalosti angličtiny. Výuka probíhala vždy dopoledne, v místní jazykové škole, a po jejím skončení následoval odpolední poznávací výlet. Mezi místy, která studenti navštívili, nemohl chybět jeden ze symbolů Británie Stonehenge, dále pak největší anglický přístav Portsmouth s historickou bitevní lodí Victory admirála Nelsona, zajímavé město Brighton, historicky významné Hastings, zámek Arundel a další.
Studenti byli ubytováni v anglických rodinách, což nepochybně přispělo k dalšímu rozvoji jejich jazykových schopností a navíc získali jedinečnou možnost poznat blíže kulturní odlišnosti a specifika anglického života. Možná si tak někteří uvědomili, že ačkoli je Velká Británie spolu s námi součástí Evropské unie, lpí více než jakýkoli jiný člen tohoto uskupení na svých tradicích a zvyklostech, které dávají ostrovům jedinečné kouzlo.
Na samotném konci našeho pobytu nás čekala celodenní prohlídka britské metropole, tedy Londýna. Toto město není bezpochyby pouze daleko nejvýznamnějším britským centrem, ale má i obrovský celosvětový význam v mnoha ohledech. Prohlídka byla zaměřena na jeho nejznámější symboly, s kterými se žáci určitě setkají v různých předmětech během dalšího studia, kde budou moci své osobní zkušenosti použít.
Myslím, že se celá akce vydařila a pro účastníky měla nezanedbatelný význam. Je tudíž téměř jisté, že příští rok bude MKG pořádat další zájezd do nějaké oblasti Spojeného království.
 
Beseda na MKG s paní spisovatelkou Janou Divišovou a prof. Otakarem Chaloupkou
Beseda přinesla studentům možnost seznámit se podrobněji se zaměstnáním ,,profesionálního spisovatele". Autoři dvou různých generací s odlišným spisovatelským vývojem a zkušenostmi osvětlili studentům tercie a kvarty úskalí i krásy této profese.
Součástí setkání bylo také objevení pestré škály možností, které nabízí bohatství českého jazyka formou interaktivních soutěží a her s češtinou, do nichž se zapojili všichni účastníci.
Ve druhé části besedy oba spisovatelé odpovídali na dotazy studentů. Vzhledem k tomu, že prof. Chaloupka je jedním ze spoluautorů nových pravidel českého jazyka a Jana Divišová autorka oblíbené série knižních parodií o Harrym Trottelovi, bylo podle očekávání dotazů směrem k těmto tématům mnoho.
Setkání se sirem Nicholasem Wintonem
 V úterý 9.října 2007 se v Praze v kongresovém centru uskutečnilo slavnostní setkání se sirem Nicholasem G. Wintonem.Winton přijel na několikadenní návštěvu se svojí dcerou a synem do Prahy na pozvání exprezidenta Václava Havla a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Setkání se vedle studentů, žáků a zástupců z různých neziskových a charitativních organizací, zúčastnili i členové řady diplomatických sborů a přední politické osobnosti naší republiky. Podnětem pro celou akci sira Wintona, téměř před sedmdesáti lety, byla situace v uprchlických táborech, kam byli vyhnáni Češi ze Sudet. Byli tam rodiče s dětmi a celé rodiny, byli v zimě a v nelidských podmínkách, ale to byl jen začátek. Málokdo tušil co přijde - okupace fašisty a odvlečení lidí židovské národnosti do koncentračních táborů, kde byli Židé vražděni po stovkách v plynu. Právě sir Winton, který jel do Švýcarska lyžovat, se cestou zastavil v Praze a když viděl, co se zde děje, tak se rozhodl ony židovské děti zachránit. Vrátil se zpět do Anglie a začal sepisovat seznam dětí, které chtěl zachránit. Začal rozesílat fotky oněch dětí anglickým rodinám, jestliže rodina chtěla třeba černovlasého kluka pan Winton jim poslal deset fotografií a oni si mohli vybrat, kterého kluka chtějí. Celkem se podařilo vypravit od května 1939 pět vlaků. Šestý vlak bohužel už se mu nepodařilo vypravit, protože vypukla 2. světová válka. Na celou záležitost by se asi zapomnělo, kdyby v roce 1988 neobjevila paní Wintonová na půdě starý kufr s fotografiemi, seznamy a evidenčními čísli dětí a s dopisy jejich rodičů. Za svůj čin byl pan Winton vyznamenán mnoha vládami včetně té naší a povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu.
Tomáš Moravec – student primy MKG
|
.jpg)
