zásluhou paní profesorky Magdaleny Jiříkové máme aktualizovaný seznam knih v knihovně MKG, určený nejen studentům. Děkujeme - seznam knih zde.
V květnu roku 2009 získala naše škola certifikát kvality udělovaný Sdružením soukromých škol Čech, Moravy a Slezska.
MKG bylo hodnoceno na základě mnoha kritérií – zpráv kontrolních orgánů, dokladů o činnosti školy a dalších doložitelných skutečností.
Sledovanými jevy byly:
plánování, příprava, podmínky výuky
organizace, formy a metody výuky
hodnocení účinnosti motivace a způsobu hodnocení žáků ve vyučovacím procesu
hodnocení úrovně spolupráce a komunikace mezi žáky navzájem a mezi žáky a pedagogy
výsledky výuky
plánování
hodnocení kvality a funkčnosti organizačního uspořádání školy a informačních systémů
vedení a motivování pracovníků
kontrolní mechanismy
další významná zajištění
ANGLIE 2010
Přemýšlela jsem o sobě, o naší škole a hlavně o tom, jak jsem se za poslední rok zlepšila v angličtině. A pak jsem se doslechla, že naše škola opět pořádá zájezd do Anglie. Samozřejmě jsem se hned přihlásila a teď mohu dodat, že toho nelituji. Byla to pro mne jedinečná možnost, jak mé vědomosti použít v praxi. Každý rok si naši profesoři vybírají jiné destinace. To znamená poznat nová místa, nové lidi, novou kulturu… nový život. A kdo z vás by tohle nechtěl?
Cesta byla dlouhá, to ano, ale abychom měli dost energie na přístí den, přespali jsme ve Francii a až ráno jsme pokračovali plavbou přes La Manche. Troufám si dokonce říct, že první den byl pro nás jedním z těch nejhezčích, co jsme v Anglii zažili. Deštníky jsme mohli vyměnit za sluneční brýle, tak nádherné tam bylo celý týden počasí. K tomu se přidala krásná krajina s hradem v Doveru tyčícím se nad mořem a později světoznámá megalitická památka - Stonehenge. Ve Stonehenge jsem byla již dvakrát, ale ani tak mě nepřestává udivovat. Obrovské kameny vtyčené pouze lidskou rukou jakoby vám dávaly energii a vzbuzovaly ve vás něco tajemného. Dívate se okolo sebe a vidíte krásnou krajinu, pobíhající ovce a tento megalitický komplex. Jak bych to jen shrnula jedním slovem…? Už vím, nádhera, to je to správné slovo. Poslední místo, které na nás čekalo před ubytováním do rodin, byl Bath. Krásné město, proslavené svými lázněmi, dlouhou historií a samozřejmě také tím, že se jím často inspirovala jedna z nejslavnějších anglických spisovatelek, Jane Austenová.
Po prohlídce města jsme se vydali na cestu do Exeteru. Do města, ve kterém jsme měli bydlet a chodit do školy. Musela jsem se usmívat, když se kolem mně motaly děti z obou prim a naříkaly, jaký mají strach. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem tam poprvé stála já a čekala, než přijde má rodina. Je to vzrušující pocit. Nevíte, jestli budete mít starší či mladší rodinu, psa nebo kočku, netušíte, kolik budou mít dětí a hlavně… netušíte, co dostanete k večeři. Přeci jen, anglická kuchyně je velice specifická svými, pro nás poněkud neobvyklými, kombinacemi. Rodiny ale byly skvělé, a i když se některé děti ještě před nimi ostýchaly mluvit nebo jen o něco požádat, postupem času se vše zlepšovalo. Například já bych se nejraději s touto svou „druhou rodinou“ vůbec nerozloučila. K tomu všemu nám pomáhala anglická škola, kde jsme měli za úkol anglickou konverzaci nebo různá jednoduchá cvičení.
Nemohu napsat vše, co nás v Anglii potkalo a na co bezpochyby nikdo z nás nezapomene, ale je tu ještě několik věcí, které zmínit rozhodně musím. Celý den jsme strávili v Londýně, ve městě mody, historie, královské rodiny a doubledeckerů. Rozdělili jsme se do několika skupin, protože někteří z nás už v Londýně byli. Má skupina se vydala do Britského muzea a na zřejmě nejslavnější londýnskou ulici, Oxford Street. Vyzkoušeli jsme si také londýnské metro, které nás přivezlo až na další světoznámé místo – Greenwich. Ale abych řekla pravdu, mě Londýn nenadchl. Ano, najdete tu všechno, co hledáte, od památek, přes restaurace až po divadla. Ale já si z Anglie vezu jinou vzpomínku. Dartmoor a hrad Tintagel mi navždy uvízly v paměti. Je tu možná neúrodná krajina, žlutavé kopce a skály, ale když se zastavíte, zavřete oči, nedechnete se a pak oči znovu otevřete, pochopíte, co tou vzpomínkou míním. Všechno jako by se zastavilo, okolo vás je jen krásná krajina, ptáci a stáda polodivokých poníků. Neuvěřitelný pocit. Tohle bylo to, co jsem si v Anglii zamilovala já, ale každý si tu našel něco jiného, svou vlastní vzpomínku. A proto by každý z nás tyto čtyři tisíce ujetých kilometrů rád vrátil zpět.
Tereza Ouřadová, Kvinta A.
AZUROVÉ POBŘEŽÍ 2009
Kdysi dávno nazval Jean Aicard,francouzský básník jižní pobřeží Francie pobřežím Azurovým. Miloval tyto stovky kilometrů lemované azurově modrým mořem. I my jsme ho teď díky naší škole dokonale poznali a zamilovali si je. V rámci výuky jazyků totiž pořádáme zájezdy do ciziny. Pro letošní rok se francouzštináři,mezi které patřím i já,vydali právě na Azurové pobřeží do malého městečka Port Grimaud.
Ubytováni jsme byli v kempu,kde se zabavil každý z nás. Kdo si chtěl koupit něco dobrého na zub, měl nedaleko obchod i pekárnu;sportovci si mohli kdykoli zajít na hřiště nebo na tenisové kurty,profesoři si užívali večerní posezení s hudebním představením,ale všichni jsme s nadšením „chytali bronz“ na pláži s výhedem přímo na St.Tropez.
Abychom se procvičili ve francouzštině,zorganizovala pro nás paní profesorka tři celodenní výlety. Na první z nich jsme si přivstali a už z autobusů nás oslňoval východ slunce nad městečkem Saint Maxim,bylo to cestou do Monaca,země casin,drahých aut a Formule 1. Dalším z nich byla Marseille,druhé největší město Francie. Někdo z nás „procestoval“ zejména nákupní zonu a ostatní nadšenci odjeli lodí na pevnost If,důvěrně známou z Dumasova románu Hrabě Monte Christo. Na posledním výletě jsme se naopak vydali za přírodou. Přes město Draguignn,ke kterému se poutá pověst o drakovi a kde leží památník padlým americkým vojákům,jsme dojeli až do Verdonu,druhého největšího kaňonu světa.Vykoupali jsme se v jezeře Svatého Kříže,kde nás příroda upoutala jako z filmu „Útěk do divočiny“.
Celých deset dní jsme si náležitě užili,jak u moře,tak na návštěvě památek nebo na trzích plných francouzských sýrů,oliv,salámů,nejlepšího ovoce i zeleniny. Už teď se těším na příští rok až ve Francii navštívím FNAC,francouzský obchod s knihami,hudbou atd.,který mi tentokrát unikl.
Tereza Ouřadová, Kvinta A, MKG
SETKÁNÍ S LITERATUROU NA LETOHRÁDKU HVĚZDA
Toužíte blíže poznat velikány české literatury? Dozvědět se více o dílech, která je prezentují i zajímavosti z jejich osobního života?
Vydejte se se mnou na výstavu Literatura bez hranic v renesančním letohrádku Hvězda, kterou jsem navštívila 4.9.2009.
Upravená obora okolo architektonického skvostu, letohrádku Hvězda, je ideálním místem k relaxaci, odpočinku od ruchu velkoměsta a k naladění se na následující prohlídku přízemí.
Tam nalezneme stálou výstavu vyprávějící dějiny stavby od samého počátku. Hvězda je symbolem lásky Ferdinanda Tyrolského ke své ženě a zároveň paradoxně svědkem pozdějších válek, při kterých sloužila jako základna.
Nyní už ale stoupáme po původním schodišti do prvního patra, abychom zjistili něco nového o Jaroslavu Haškovi, Karlu Čapkovi, Jaroslavu Seifertovi, Bohumilu Hrabalovi či Václavu Havlovi.
Co nacházíme? Spisovatele tak, jak je neznáme. Spisovatele pod jiným světlem, pod novým zorným úhlem. Každý autor má svoji vyhrazenou místnost. Kromě tabule s uceleným životopisem je místnost doplněna o řadu fotografií, úryvků z proslovů či děl, citátů, veselých i smutných historek a také postřehů autorových přátel. Nechybí ani možnost nasadit si sluchátka a nechat se unášet autorovou knihou, která je čtena a přehrávána do našich uší. Raritou je přesná imitace Čapkova pracovního stolu s fotografií O. Scheinpflugové, cigaretou a rozepsanými listy.
Výstavu mohu každému vřele doporučit.
Lucie Brandtlová, oktáva MKG
ANGLIE A SKOTSKO - ČERVEN 2009
V červnu jsme s našimi studenty vyrazili za poznáním a výukou angličtiny do hlavního města Skotska, krásného a slavného Edinburghu.
Po dlouhé jízdě Německem, Belgií a Francií a krátké plavbě přes kanál La Manche jsme zastavili u mohutného hradu v Doveru tyčícího se nad přístavem.
Pokračovali jsme dále na sever a téměř celý den strávili ve slavném univerzitním městě Cambridge. Nejen krása historických kolejí, ve kterých dodnes probíhá výuka, ale i uvolněná atmosféra města za krásného slunečného dne, kdy parky byly plné studujících nebo už úspěšné složení zkoušek slavících studentů, příjemně zapůsobila na nás na všechny.Ti z nás, kteří se zajímají o dějiny letectví, zamířili do nedalekého leteckého muzea v Duxfordu.
Po noclehu v Doncasteru jsme se zastavili v římské pevnosti Verovicium, která je dnes jednou z nejzachovalejší části slavného Hadriánova valu ze začátku 2.stol. n. l.Pokračovali jsme dál na sever a prohlédli si mohutný hrad rodu Percyů Alnwick, kde se nejvíce líbila expozice věnovaná životu středověkého rytíře.
Překročili jsme hranice Skotska a k večeru dojeli do Edinburghu, kde si naše studenty rozebraly jejich skotské rodiny, které byly v drtivé většině k našim dětem velmi přátelské a vstřícné.
Následující den začala výuka v pěkných a moderních prostorách technické vysoké školy Telford Colege.Až na malé zmatky s rezervací našich učeben proběhly čtyři dopolední výukové bloky v pohodové a uvolněné atmosféře.
Odpoledne byla vyhrazena výletům po blízkém okolí. Během nich jsme se podívali do nejstarší skotské palírny Glenturret, pro naše studenty samozřejmě bez ochutnávky. Prošli se historickým centrem půvabného Perthu, které bylo ve středověku na čas hlavním městem Skotska. Navštívili jsme krásné sídlo Abbotsford, kde prožil 20 posledních let svého života Walter Scott. Mezi romantickými ruinami klášterů Melrose a Jedburg jsme zavzpomínali na časy středověkých válek Skotů a Angličanů. V pálaci Linlithgow si ukázali místo, kde se roku 1542 narodila nejznámější skotská královna Marie Stuartovna. Od hradu Balckness jsme se kochali výhledem na zátoku řeky Forth a na slavné edinburské mosty. Nedaleko toho železničního jsme navštívili podmořský svět Deep Sea World.
Na závěr nesměla chybět ani prohlídka samotného Edinburghu. Navštívili jsme zde edinburský hrad a zde si prohlédli korunovační klenoty i korunovační kámen Stone of Destiny. Prošli jsme se po třídě Royal Mile, okolo které se nachází nejvíce historicky významných staveb. Vyprávěli jsme si o náboženském reformátoru Johnu Knoxovi i o mnoha dalších osobnostech spojených s Edinburghem. Na závěr zbyl čas i na nakupování na Princess Street a na zastávku u královského sídla Holyrood Palace a u nového skotského parlamentu.
Se zapadajícím sluncem jsme opustili město a vydali se na jih směrem k Londýnu.
Poslední den před cestou domů jsme strávili v metropoli Britských ostrovů. Za krásného počasí jsme se kochali výhledy na Westminster ze slavného vyhlídkového kola London Eye, před Buckinghamským palácem jsme si fotili uniformy královniny gardy, na Trafalgaru stáli v samém středu Londýna, v Soho ochutnávali speciality z celého světa, u katedrály Sv. Pavla obdivovali její mohutnou kupoli a u Toweru si připomněli mnoho významných mužů a žen, kteří byli za jeho zdmi popraveni. Prohlídku Londýna jsme zcela vyčerpáni zakončili nedaleko Královské observatoře v Greenwichi, kterou prochází nultý poledník. Zbývala už jen plavba z Doveru do Calais a jízda domů.
Tato cesta určitě trochu pomohla našim studentům k lepšímu zvládnutí anglického jazyka, ale i k bližšímu poznání lidí, míst a událostí, o kterých si ve školních lavicích pouze povídáme. Její úspěšný průběh nám dal chuť do příprav cest dalších.
Tomáš Rezler
NÁŠ VÝLET DO NEW YORKU
Díky vstřícnosti naší paní ředitelky jsme mohli již po třetí navštívit město snů - New York. Po příjemném letu nás NY vítal v plné nádheře zalitý jarním sluncem, které nás provázelo celý následující týden. Večer po příletu jsme navštívili rozzářenou Metropolitní operu, novou krásně osvětlenou rampu na Times Square a dech se nám tajil nad obrovskými mrakodrapy, které v noci vypadaly ještě vyšší a působivější než ve dne. Druhý den nás oslnila majestátná socha Svobody, která vítá všechny lidi bez rozdílu již po dlouhá desetiletí. Měli jsme možnost navštívit bezvadně vybavená NY muzea, ve kterých jsme se zamýšleli nad záhadou početí člověka až po záhadu stvoření Vesmíru. Byli jsme uneseni bohatstvím Rockeferova centra, které Američani tak rádi ukazují ve svých filmech. Zvláštní a působivou atmosféru má Ground Zero místo, kde stály budovy Word Trade Centra. Samozřejmě nesmím opomenout lákadlo pro děvčata - Fifth Avenue na jejímž konci se nachází největší Dům hraček na světě. Díky nádhernému počasí jsme si vychutnali procházku Central Parkem, kde na místě skonu Johna Lenona probíhal pietní konzert ve velmi příjemné, uvolněné, jarní atmosféře. A což teprve pohled z Empire State Building ve vlahém podvečeru jsme měli celý, barevný NY pod sebou. Velmi zajímavý byl i výlet do Washingtonu, který začal prohlídkou Kapitolu a návštěvou zasedání kongresu, pokračoval procházkou rozkvetlým Wash. směrem k Obelisku, krátkým pobytem před Bílým domem s nadějí, že uvidíme člověka v současné době tak populárního napříč všemi vyznáními a kontinenty. Náš den končil na Arlingtonském hřbitově, kde jsme se mohli poklonit památce bratrů Kennedyových, ale i tisícům neznámých vojáků, kteří tu odpočívají v klidu a míru. A pak zpátky do NY a poslední jízda metrem do Harlemu, tolik obávané čtvrti, která nás vítala obchody přeplněnými zbožím za nízkou cenu. A hurá na letiště a domů plní nezapomenutelných zážitků a dojmů.
Marie Bimková
ZE STUDENTA UČITELEM
Jsem studentkou čtvrtého ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jak je zvykem, právě ve čtvrtém ročníku si jako budoucí učitelé musíme projít první “zatěžkávací“ praktickou zkouškou – měsíční souvislou praxí na základních školách.
Pokud je v našich silách, můžeme si školu, kde praxi odchodíme, vybrat sami. Čehož jsem využila i já. Předběžně jsme věděli, že si můžeme praxi splnit i na víceletých gymnáziích, takže má volba byla jasná.
Bez zaváhání jsem poprosila paní ředitelku Masarykova klasického gymnázia, kde jsem strávila coby student sedm dlouhých a krásných let, zda by se mě ujali její profesoři a umožnili mi praxi splnit právě zde.
Téměř okamžitě mi vedení školy praxi odsouhlasilo a já se tak mohla v polovině dubna vydat na své první hodiny. Mou aprobací je dějepis a francouzština. Také díky výborným učitelům Masarykova gymnázia se staly tyto obory mou zálibou již během mých gymnazijních let.
Bylo zvláštní vracet se sem jako začínající učitel. Jednak proto, že jsem se setkala s mými bývalými profesory, kteří mi nakonec vyšli laskavě vstříc a kteří mi celý měsíc pomáhali, ale také proto, že jsem mezi prvními třídami učila i ty vyšší, ve kterých ještě stále trpělivě studovali někteří z mých dlouholetých kamarádů.
Jaký jsem měla pocit, když jsem stála sama před třídou? Abych pravdu řekla, tak neočekávaně dobrý. Měla jsem radost, že mě žáci trpělivě poslouchali (i když nejspíš proto, že jsem byla nová a vyčkávali, jak se projevím), a že mé výstupy nebrali fakultní učitelé jako nežádoucí narušení jejich stylu výuky. Naopak, ve výuce dějepisu i francouzštiny (vyučující Mgr. Marek Ruda, Mgr.Jiří Růžička, Mgr. Tomáš Rezler - dějepis a Mgr. Dana Novotná-francouzština) jsem měla volné pole působnosti. Jmenovaní trpělivě poslouchali můj výklad (někdy trpělivěji než studenti) a pomáhali mi s přípravou na výuku. Jejich profesionální a vstřícný přístup ke mně i ke studentům mě utvrdil v přesvědčení, že pokud učitel pracuje v dobrém kolektivu vedle kvalitních kolegů, má napůl vyhráno.
Vedle schopných učitelů a příjemného zázemí, kde jsem se zase po čtyřech letech cítila jako doma, musím zmínit samozřejmě i studenty, kteří mě velice mile překvapili. Bála jsem se, asi jako každý pedagog bez zkušeností, že mě nebudou brát jako autoritu. Nestalo se tak ani v jedné z mých hodin. Většinou se snažili spolupracovat a nejednou mě překvapili svým smyslem pro zodpovědnost a kladnou odezvou na můj výklad, který často odlehčovali vtipnými poznámkami a tím mi pomohli, abych se mezi nimi cítila dobře.
Praxí jsem prošla bez problémů a taky proto bych chtěla poděkovat paní ředitelce, celému učitelskému kolektivu i žákům za to, že jsem se mohla vrátit do školy, která mi před mnoha lety otevřela dveře. Dveře zůstaly otevřené a já doufám, že se na Masarykovo gymnázium budu moci s dobrými vzpomínkami vrátit zase za rok na druhé a poslední povinné praxi.
Kristýna Vondráčková (studentka 4. ročníku PedF UK v Praze)
STŘEDOVĚKÉ POSÁZAVÍ
Sekunda si letos prodloužila velikonoční prázdniny o den. Byl sice jenom jeden, ale o výletě se ve třídě vyprávělo ještě v pátek.
Poprvé jela celá třída na jednodenní výlet mimo Prahu s panem profesorem Růžičkou a paní profesorkou Růžičkovou. Naším cílem bylo středověké Posázaví.
Celý den jsme měli dost napilno. Nejprve jsme obešli a rozebrali obranné prvky hradu Český Šternberk. V Ratajích jsme poslouchali poutavý výklad pana profesora o středověkém městě s hradem Pirkenštejnem. Pak jsme se z autobusu vyřítili na zříceninu Talmberk, zklidnili jsme se na hřbitově v Úžici a prohlédli si místní kostel. Někomu už kručelo v břiše. I na tuto situaci byl pedagogický dozor připraven. Vybraná resturace pod Sázavským klášterem bohatě uspokojila všechny naše potřeby.
Vrchol celého výletu přišel po obědě. V Sázavském klášteře jsme udělali takový dojem na paní průvodkyni, že jsme měli nadstandartní prohlídku i výklad. Cestou domů jsme sice řešili, co nás čeká následující den ve škole, ale ani to myslím nenarušilo atmosféru celého výletu. Tak příště nás prý čeká Kutná Hora.
Lenka Krchová, sekunda MKG
STUDENTI MKG OBHÁJILI VÍTĚZSTVÍ NA ŠACHOVÉM TURNAJI
Dne 20. 3. 2009 se konal třetí ročník šachového turnaje soukromých středních škol, který pořádala Střední průmyslová škola dopravní v Praze. Naše gymnázium, stejně jako v loňském roce, vyslalo na závody Tomáše Skalického (sekunda) a Martina Pospíšila (tercie), kteří zvládli roli favoritů a navázali na loňský úspěch dalším vítězstvím. Děkujeme kluci za skvělou reprezentaci školy a přejeme mnoho úspěchů v budoucích partiích.
EXPEDICE 4P
V druhé polovině října 2008 se studenti primy zúčastnili pobytového výukového programu zaměřeného na environmentální výchovu. Program organizuje Podblanické ekocentrum ve Vlašimi a jeho smyslem je především formování kladných postojů studentů k životnímu prostředí s tím, že si studenti sami či ve skupinách vyzkouší řešit konkrétní problémy související s touto problematikou.
Protože je kurz zaměřen také na spolupráci ve skupině, využili jsme této akce zároveň jako jakéhosi seznamovacího pobytu.
Pod vedením tajemného muže z Blaníku jsme plnili různé úkoly, jejichž cílem bylo hlavně samostatné zkoumání a samostatné přemýšlení o problému. Prováděli jsme například průzkum v supermarketech o původu zboží, zkoumali, čím vším musí projít tatranka, než se dostane na prodejní pulty, ujasňovali si v jakém vlastně vztahu je člověk a zvířata, která využívá. Simulační hry nás uváděli do situací, kdy skutečně záleží na našem rozhodnutí. A samozřejmě jsme hráli spoustu her v přírodě zaměřených právě na týmovou spolupráci a porozumění ve skupině.
L. Skala
HORY RAKOUSKO 2008/2009 Mohli bychom dennodenně vysedávat v lavicích a poslouchat o francouzských králích, Londýně nebo rakouských horách, ale přiznejme si, bylo by to všední a tak trochu nudné. Proto pro nás naše škola zařizuje zájezdy do Francie, Velké Británie nebo právě do Rakouska. Za tento týdenní pobyt jsme opravdu rádi. Ne proto, že jsme se ulili ze školy, ale proto, že tam vládla výborná nálada jak mezi námi studenty, tak i naším oblíbeným dozorem. Samozřejmě jsme si skvěle zalyžovali. O ten pocit, kdy vystoupíte z lanovky, kolem sebe vidíte obrovské, zasněžené vrcholky Alp a za nimi zářící slunce, o ten by nikdo neměl přijít.
Budíček, snídaně, pár hodin lyžování v obrovském komplexu Lachtal, výborná gulášovka naší paní kuchařky a večer s mariášem a skvělou partou lidí, tak vypadaly naše dny. Není proto divu, že se nám i přes nejednu modřinu z pádů na sjezdovce nechtělo vůbec domů. Teď už se opět všichni těšíme na příští zimu, kdy se snad již poněkolikáté vrátíme do nám známého rakouského městečka.
Tereza Ouřadová, kvarta A, MKG
STUDENT JIŘÍ MAŇAS Z OKTÁVY MKG V EVROPĚ
V září se konal již 20. ročník evropské soutěže pro mlade vědce (EUCYS 2008) v Dánsku. Společně se mnou se soutěže zúčastnilo dalších 186 soutěžících ze 40 zemí, všichni v jedné "kategorii". Zúčastnil jsem se s prací pojmenovanou "Web Content Management for Dummies".Účast v této soutěži byla pro mne velmi cennou zkušeností. Celá soutěž probíhala v hotelu SAS Radisson, v samotném centru překrásné Kodaně. Ač bylo čekání na porotce zdlouhavé a vysilující, pořadatelé nám to plně vynahradili při večerech v nejluxusnějších podnicích Kodaně. Pořadatelem celé akce byla Evropská únie a patronem Jeho Excelence Princ Joachim, který se k nám i dvakrát připojil u večeře. Příprava mého projektu i posterů pro jeho prezentaci mi zabrala hodně času, jsem proto velmi vděčný MKG Říčany za jeho podporu formou individuálního studijního plánu.
11. prosince 2008 se konalo již tradiční setkání mezinárodních soutěžících s ministrem školství ČR ... víceBylo pozváno 63 soutěžících s pedagogickým doprovodem a vybraní účastníci projektu České hlavičky. Jedním z reprezentantů České republiky byl i náš student oktávy, Jiří Maňas. Sesvým projektem "Content Management System for dummies" se Jiří v minulém roce zúčastnil soutěže European Union Contest for Young Scientists v Dánsku. Slavnostní poděkování všem úspěšným soutěžícím
spojené s předáním pamětních listů a upomínkových předmětů proběhlo v krásných prostorách Betlémské kaple.
DOBRÝ DEN PANE PROFESORE ! (dopis našeho studenta prof. Velenu Mlinarovi do USA)
Doufám, že vám nevadí, ze píši v češtině, ale říkal jsem si, že vás čeština poteší, když angličtinu slyšíte stále. Jak se máte? Co děláte? Slyšel jsem, že mezi nás opět v září zavítáte!
Už se těším, až vás opět uvidím. Díky vám se pro mnoho studentů na naší škole stala angličtina jejich druhým jazykem. Byl jste muž na svém místě. Oslnil jste svojí jedinečnou osobností nejen mnoho studentů, ale také jejich rodiče.
Je mi líto, že už u nás neučíte. Vy máte pádnou pravici a máte ten správný americký říz... O americkém úsměvu ani nemluvím.
S vaším návratem do USA se mnohé změnilo, ale vědomosti, které jste ve studentských hlavách zanechal se nemění, ty zůstávají. A to je to nejcennější, co může po sobě kvalitní kantor zanechat.
Děkuji Jiří Šnejdárek, student oktávy
Studijní pobyt žáků MKG ve Velké Británii
Minulý týden, přesněji od 31.5. do 8.6. 2008, navštívili studenti našeho gymnázia přístavní město Worthing na jihu Velké Británie. Cílem této cesty byla nejen prohlídka celé řady zajímavých míst, ale hlavně zdokonalení znalosti angličtiny. Výuka probíhala vždy dopoledne, v místní jazykové škole, a po jejím skončení následoval odpolední poznávací výlet. Mezi místy, která studenti navštívili, nemohl chybět jeden ze symbolů Británie Stonehenge, dále pak největší anglický přístav Portsmouth s historickou bitevní lodí Victory admirála Nelsona, zajímavé město Brighton, historicky významné Hastings, zámek Arundel a další.
Studenti byli ubytováni v anglických rodinách, což nepochybně přispělo k dalšímu rozvoji jejich jazykových schopností a navíc získali jedinečnou možnost poznat blíže kulturní odlišnosti a specifika anglického života. Možná si tak někteří uvědomili, že ačkoli je Velká Británie spolu s námi součástí Evropské unie, lpí více než jakýkoli jiný člen tohoto uskupení na svých tradicích a zvyklostech, které dávají ostrovům jedinečné kouzlo.
Na samotném konci našeho pobytu nás čekala celodenní prohlídka britské metropole, tedy Londýna. Toto město není bezpochyby pouze daleko nejvýznamnějším britským centrem, ale má i obrovský celosvětový význam v mnoha ohledech. Prohlídka byla zaměřena na jeho nejznámější symboly, s kterými se žáci určitě setkají v různých předmětech během dalšího studia, kde budou moci své osobní zkušenosti použít.
Myslím, že se celá akce vydařila a pro účastníky měla nezanedbatelný význam. Je tudíž téměř jisté, že příští rok bude MKG pořádat další zájezd do nějaké oblasti Spojeného království.
Dne 28. března 2008 se na Střední průmyslové škole dopravní v Praze konal druhý ročník šachového turnaje soukromých středních škol. Naše škola vyslala do tohoto boje Martina Pospíšila (sekunda) a Tomáše Skalického (prima), kteří poslání naplnili absolutně, protože zvítězili. Kluci, děkujeme Vám za výbornou reprezentaci sebe sama a naší školy.
Beseda na MKG s paní spisovatelkou Janou Divišovou a prof. Otakarem Chaloupkou
Beseda přinesla studentům možnost seznámit se podrobněji se zaměstnáním ,,profesionálního spisovatele". Autoři dvou různých generací s odlišným spisovatelským vývojem a zkušenostmi osvětlili studentům tercie a kvarty úskalí i krásy této profese.
Součástí setkání bylo také objevení pestré škály možností, které nabízí bohatství českého jazyka formou interaktivních soutěží a her s češtinou, do nichž se zapojili všichni účastníci.
Ve druhé části besedy oba spisovatelé odpovídali na dotazy studentů. Vzhledem k tomu, že prof. Chaloupka je jedním ze spoluautorů nových pravidel českého jazyka a Jana Divišová autorka oblíbené série knižních parodií o Harrym Trottelovi, bylo podle očekávání dotazů směrem k těmto tématům mnoho.
Setkání se sirem Nicholasem Wintonem
V úterý 9.října 2007 se v Praze v kongresovém centru uskutečnilo slavnostní setkání se sirem Nicholasem G. Wintonem.Winton přijel na několikadenní návštěvu se svojí dcerou a synem do Prahy na pozvání exprezidenta Václava Havla a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Setkání se vedle studentů, žáků a zástupců z různých neziskových a charitativních organizací, zúčastnili i členové řady diplomatických sborů a přední politické osobnosti naší republiky. Podnětem pro celou akci sira Wintona, téměř před sedmdesáti lety, byla situace v uprchlických táborech, kam byli vyhnáni Češi ze Sudet. Byli tam rodiče s dětmi a celé rodiny, byli v zimě a v nelidských podmínkách, ale to byl jen začátek. Málokdo tušil co přijde - okupace fašisty a odvlečení lidí židovské národnosti do koncentračních táborů, kde byli Židé vražděni po stovkách v plynu. Právě sir Winton, který jel do Švýcarska lyžovat, se cestou zastavil v Praze a když viděl, co se zde děje, tak se rozhodl ony židovské děti zachránit. Vrátil se zpět do Anglie a začal sepisovat seznam dětí, které chtěl zachránit. Začal rozesílat fotky oněch dětí anglickým rodinám, jestliže rodina chtěla třeba černovlasého kluka pan Winton jim poslal deset fotografií a oni si mohli vybrat, kterého kluka chtějí. Celkem se podařilo vypravit od května 1939 pět vlaků. Šestý vlak bohužel už se mu nepodařilo vypravit, protože vypukla 2. světová válka. Na celou záležitost by se asi zapomnělo, kdyby v roce 1988 neobjevila paní Wintonová na půdě starý kufr s fotografiemi, seznamy a evidenčními čísli dětí a s dopisy jejich rodičů. Za svůj čin byl pan Winton vyznamenán mnoha vládami včetně té naší a povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu.
V úterý 9.října 2007 se v Praze v kongresovém centru uskutečnilo slavnostní setkání se sirem Nicholasem G. Wintonem.Winton přijel na několikadenní návštěvu se svojí dcerou a synem do Prahy na pozvání exprezidenta Václava Havla a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Setkání se vedle studentů, žáků a zástupců z různých neziskových a charitativních organizací, zúčastnili i členové řady diplomatických sborů a přední politické osobnosti naší republiky. Podnětem pro celou akci sira Wintona, téměř před sedmdesáti lety, byla situace v uprchlických táborech, kam byli vyhnáni Češi ze Sudet. Byli tam rodiče s dětmi a celé rodiny, byli v zimě a v nelidských podmínkách, ale to byl jen začátek. Málokdo tušil co přijde - okupace fašisty a odvlečení lidí židovské národnosti do koncentračních táborů, kde byli Židé vražděni po stovkách v plynu. Právě sir Winton, který jel do Švýcarska lyžovat, se cestou zastavil v Praze a když viděl, co se zde děje, tak se rozhodl ony židovské děti zachránit. Vrátil se zpět do Anglie a začal sepisovat seznam dětí, které chtěl zachránit. Začal rozesílat fotky oněch dětí anglickým rodinám, jestliže rodina chtěla třeba černovlasého kluka pan Winton jim poslal deset fotografií a oni si mohli vybrat, kterého kluka chtějí. Celkem se podařilo vypravit od května 1939 pět vlaků. Šestý vlak bohužel už se mu nepodařilo vypravit, protože vypukla 2. světová válka. Na celou záležitost by se asi zapomnělo, kdyby v roce 1988 neobjevila paní Wintonová na půdě starý kufr s fotografiemi, seznamy a evidenčními čísli dětí a s dopisy jejich rodičů. Za svůj čin byl pan Winton vyznamenán mnoha vládami včetně té naší a povýšen anglickou královnou do šlechtického stavu. 